Ačkoliv se může zdát, že roztržky mezi různými generacemi jsou něčím poměrně novým, není tomu tak. První doklady o tom máme již z dob antického Řecka. Je však pravdou, že v dnešní době je mnohem vyšší, než tomu bylo kdy dříve. Tento jev můžeme pozorovat prakticky denně, především na sociálních sítích. Mnohde vidíme komentáře starší generace, že ti mladí nic neumí a nevydrží, či naopak ty od mladých lidí, že ti staří jsou příliš zkostnatělí a hloupí.
Asi není třeba říkat, že generalizování je málokdy dobré, a v tomto případě to platí zvlášť. I mezi lidmi jedné generace se totiž najdou velké rozdíly, a to nejen ve vzhledu, ale tak v přístupu například k politice. Právě ta je ostatně jednou z hlavních příčin tohoto konfliktu. Můžeme si totiž všimnout, že ve volbách jednotliví kandidáti obvykle cílí na jednu vrstvu obyvatelstva, buď na ty starší, nebo na ty mladé. Je tedy jasné, že voliči jednoho budou nesnášet voliče toho druhého.
Ovšem ačkoliv na tom velkou zásluhu, nelze politikům dát veškerý kredit. Svůj podíl na tom má i současný rychlý životní styl, který přináší neustále nové technologické novinky stejně jako nové postoje, a starší lidé, kteří byli celý život zvyklí na něco úplně jiného, mají mnohdy problém se přizpůsobit. Nechápou mnoho nových vymožeností či postojů a do toho mají pocit frustrace, že jim, jak se říká, „ujíždí vlak“.
Z druhé strany zase můžeme vidět, jak mladí lidé mnohdy téměř nekriticky přijímají každou novinku, a rovněž zažívají silný pocit frustrace, když ji jejich prarodiče nedokážou pochopit. A je také pravdou, že některé z hodnot, které vyznávali naši prarodiče, nejsou tak docela marné ani v dnešním světě. Bohužel, právě z výše uvedených důvodů nemá ani jedna generace příliš vůle naslouchat té druhé.
Že to není ideální situace, o tom není sporu. V současnosti se však zdá, že se s tím příliš dělat nedá. Alespoň ne do chvíle, než jí politici přestanou využívat.